Spalovač mrtvol

Žánr:Psychologický
Původ:CZE
Rok:1968
Délka:95 minut
Režie:J. Herz
Hlavní role:R. Hrušínský, V. Chramostová, I. Prachař
Doporučení:určitě ano

Film Juraje Herze natočený podle literární předlohy Ladislava Fukse líčí neopakovatelně ponurým způsobem dobu skličujících let 1937-1939. Nejedná se však o žádné přehrávání historických faktů, ale o psychologický profil běžného českého člověka, pana Kopfrkingla (Rudolf Hrušínský), který v této době žije.

Pan Kopfrkingl pracuje jako spalovač mrtvol v krematoriu a je na něm více než patrné, že za téměř dvacet let s touto prací dokonale srostl. Našel v ní dokonce i vznešený smysl. Vždyť je to právě on, kdo umožňuje duším, aby opustily své tělesné schránky a mohly tak najít svoje další uplatnění. Mrtvoly už dávno nepovažuje za nic hrozného, naučil se s nimi žít, přemýšlet nad příčinami jejich skonu a filozofovat nad smyslem smrti.

A právě na tuto strunu jeho osobnosti dovede zahrát nacistický přisluhovač Walter Reinke (Ilja Prachař), který mu svými demagogiemi o nutnosti boje za čistou rasu poskytne potřebnou motivaci do další práce. A tak Kopfrkingl, který cítí, že už delší dobu v životě stagnuje, přijme názory za své, začne být hrdý i na tu trošku německé krve, která v něm koluje, a náhle vidí, že všem, kteří jsou rasově nečistí nebo tělesně postižení, přinese smrt pouze kýžené osvobození. Navíc právě on bude jejich mesiášem.

Co se týče soukromí, vede pan Kopfrkingl až křečovitě spořádaný život. Má rád umění a černou barvu a podle toho také jeho domácnost vypadá. Ve stylu své práce má vychované i své nejbližší. Jak žena Lakmé (Vlasta Chramostová), tak i potomci Zina (Jana Stehnová) a Mili (Miloš Vognič), se nevzmáhají k žádnému většímu odporu, živitele rodiny poslouchají na slovo, téměř nemluví a jejich malátnost i vzhled připomíná mrtvoly, které jsou hlavě rodiny tolik blízké.

Kromě svého pokřiveného pohledu na svět je však pan Kopfrkingl zajímavý ještě nečím, a to je jeho slovní projev. Své blízké, mezi které počítá i kočku, oslovuje až nepřirozeně vzletnými slovy jako slunná, nebeská, božská, sladká, něžná, šlechetná, čarokrásná či sličná. Mluví vždy hezky, spisovně, pomalu, mile, rád se poslouchá a jeho nejoblíbenější rubrika v novinách, kterou často rodině předčítá, je černá kronika. Mluví také o svých spolupracovnících. Ke každému z nich má však přiřazenu pouze jednu vlastnost, kterou ho do omrzení charakterizuje. Výjimku tvoří jen nový pomocník u žároviště, pan Dvořák (Jiří Menzel), na kterého si teprve vytváří názor.

Ale i přes veškerou uhlazenost se pan Kopfrkingl prezentuje jako nebývale proradný člověk. Svou ženu podvádí v nevěstinci, donáší na židovské sousedy, pro svůj služební postup je ochoten udat úplně kohokoliv a jeho pomatená smysl ho nakonec dovede k neskutečným zločinům.

Film je zcela jedinečný právě psychologicky výborně profilovanou hlavní postavou a hereckým výkonem Rudolfa Hrušínského. Má rovněž naprosto výborný hudební doprovod Zdeňka Lišky a působivé panoramatické záběry kameramana Stanislava Miloty. Obsahuje také možná až příliš dlouhé nedějové pasáže, jako např. scény z kolotočů, či z panoptika hrůz, které groteskně podtrhávají jinak děsivou atmosféru. V souvislosti s tím by však rozhodně bylo chybou označovat ho za černou komedii. Řada věcí sice komediálně jistě působí díky své absurditě, ovšem žánrově se jedná nepochybně o psychologické drama přecházející v některých okamžicích až k hororu.

Přestože byl Spalovač mrtvol brzy po své premiéře stažen z kin pro svou paralelu mezi nacismem a kterýmkoliv jiným diktátorským režimem a dlouhou dobu se nesměl promítat, řadí se dnes již ke klasice české kinematografie, která by neměla chybět v žádné videotéce.

Přidat vlastní názor k filmu

Vaše doporučení:

Doporučení čtenářů: